Bedřich Smetana: The Greatest Hits

Stručný průvodce po nestručném 28.ročníku Josefodolského divadelního jara 2018

recenze poroty z oblastní přehlídky Josefodolské divadelní jaro 2018

Uměleckým vrcholem přehlídky byla bezesporu inscenace hudebně-dramatické předlohy autorů J. Janků, P. Svojtky, I. Hlase a J. Janoucha s názvem Smetana The Greatest Hits v podání Divadelního spolku Krakonoš z Vysokého nad Jizerou. Vysočtí mají ve svém středu zkušenou režisérku a především výborně herecky i hudebně vybavené herce a muzikanty. Rámec inscenace tvoří zkouška hereckého ansámblu (profi nebo amatérského?) připravujícího se k první čtené na Hamleta. Vidina bohatého grantu a cesty do Japonska jej však přiměje inscenovat jakousi procházku Smetanovými operami. Tou je pak sama podstata inscenace. Obě části, činoherní i hudební se v podání Vysockých prolínají přirozeně, s humorem a se zřetelně sdělovanými dějovými fakty. Předloha je napsána s vysokým nadhledem, s humorem i úctou k velkému klasikovi české hudby současně. Stejně tak je předloha inscenována. Vynikající pěvecké party, klidně je nazývejme áriemi, jsou střídány s činoherními situacemi, jež jsou tu pod šátkem zábavy zároveň i důležitými sděleními o operách jako takových. Představení má tak nenápadný, inteligentně traktovaný didaktický cíl. Zásluhu na kvalitě má jednoznačně i původní hudební úprava, stejně jako úprava souboru pro konkrétní obsazení nevelkého orchestru působícího přímo na jevišti. V josefodolském představení oceňovalo publikum častým potleskem zejména pěvecké výkony sboru i jednotlivců, stejně jako hereckou schopnost být přirozený v stylizované nadsázce. Organicky tu působily nadčasové kostýmy a vůbec výtvarné řešené jako takové. Je štěstí mít tak muzikální soubor, najít pro něj adekvátní předlohu a přimět se k všeobecné píli a pracovitosti, aby výsledek vyzníval lehce, neokázale a přirozeně. Klobouk dolů!

František Zborník

Převzato časopisu Amatérská scéna

Krakonošovi se povedlo spojit jeviště s hledištěm..

recenze seminaristů z oblastní přehlídky Josefodolské divadelní jaro 2018

Představení divadelního spolku Krakonoš z Vysokého nad Jizerou je potřeba rozdělit do dvou částí, tou první je činohra a tou druhou je hudební složka. Ve výsledku je to možná jedno, protože pro obě platí pozitivní hodnotící slova. I tak se mezi divadelníky najde setina návodů, co se dá vyšperkovat. Skutečně vyšperkovat, nikoli měnit, v tom je velký rozdíl. Činoherní část by si jistě zasloužila ostrou tužku a nebojácnost, přeci jen divák je na začátku do děje uveden a na závěr čeká, kdy bude moci souboru potleskem poděkovat za výkon. Vzkaz do publika by mohl a měl více sálat tím, že Krakonoš je rozhodnější ve své pozici ochotnického spolu. Tím si může, na rozdíl od profíků, navždy uchovat radost, nadšení a opravdovost, která z kolektivního díla září. To divák ocení, stejně jako skvělé nápady, hereckou práci celého týmu, muzikálnost, smysl pro pointu a vtip, atmosféru a hlavně (!) setřenou hranici mezi jevištěm a hledištěm.

Převzato ze zpravodaje Josefodolského divadelního jara Kukátko č.4/2018

Zpět

 
Poslední změna: 4.9.2018 © jvav